Ježíš

Jestlie nkdo z Vs pochybuje nebo si mysl, e Bh neexistuje a e onen svt je zleitost pro autory film, nebo jestlie nkdo z Vs mysl, e smrt vechno kon, a si prosm pete tuto kneku. Ale tte ji pln celou od zatku a do konce. Jist se pak Vae mnn zmn, a je jakkoli skeptick.

Jedn se zde o skutenost, udlost, kter je dobe dokumentovan a stala se v roce 1995. Pan dr. Gloria Polo je ena z Kolumbie, zubn lkaka, kter „zemela“ pi jednom razu, tzn. byla tak tce zranna, e leela nkolik dn v komatu a byla udrovna pi ivot jen pomoc nemocninch pstroj. Kdyby byly pstroje vypnuty, okamit by zemela. Oetujc lkai se ji zcela vzdali a tak u chtli pstroje odpojit. Pouze jej sestra, kter je tak lkakou, trvala na tom, aby pstroje nechali jet dle v provozu.

 

Bhem komatu stanula na druh stran skutenosti, na onom svt a smla se opt vrtit, aby vydala svdectv tm, kte nemohou vit. Pinesla nm odtamtud tedy dleit svdectv. Ale tte je na nsledujcch stranch radji sami pmo z jejch st…

 

Pan Gloria smla v dnen dob v mystickm zitku, kter velmi jasn popisuje, nahldnout do sv „knihy ivota“. A tento zitek j natolik otsl, e se z pkazu Pna stala hlasem volajcm na „pouti vry“ dnen modern doby. Pitom podstata jejho poselstv a jej samotn zitek nen nic jinho ne pohled na nesmrnou lsku Bo k nm lidem a na Jeho velik Milosrdenstv. Hovo pitom na stejn tma jako n souasn pape Benedikt XVI. ve sv prvn encyklice „DEUS CARITAS EST“ (Bh je lska).

 

Vdy Bh nm dv stle znovu dkazy, ale my pesto poprme JEHO existenci.

 

  

 

 

 

Je pro m velmi krsn a velkou radost, e zde smm bt, abych se s Vmi podlila o tento velik dar, kter mi prokzal Bh. To, co Vm budu vyprvt, se stalo 5. kvtna 1995 u Nrodn university v Bogot, hlavnm mst Kolumbie, tak kolem pl pt odpoledne.

 

Pouvala jsem jako antikoncepci nitrodlon tlsko, kter je z mdi, a m je opravdu dobr vodi elektiny. Proto snad i vajenky byly tak siln spleny. Byly tak mal jako dv kuliky hroznovho vna. Utrpla jsem zstavu srdce a byla jsem prakticky bez ivota. M tlo se kubalo a chvlo kvli elektrickm okm, kter blesk zpsobil. Sama mokr zem byla jet pod elektrickm naptm. V prvnm okamiku mi proto nikdo nemohl pomoci, protoe del dobu nebylo mon, aby m nkdo uchopil.

 

A te dobe poslouchejte! To byla tlesn, materiln, fyzick st mho razu. Ale druh st tohoto dn byla mnohem krsnj, byl to nepedstaviteln, pekrsn zitek. Nebo zatmco m tlo tu leelo zuhelnatl, nachzela jsem se (m due) v ndhernm blm tunelu. Kolem m bylo bl svtlo, nepopsateln svtlo, kter psobilo takov pokoj, takov tst. Pocity, kter prost lidskmi slovy nelze popsat. Prost eeno – neexistuj pozemsk slova, kter by popsala velikost tohoto okamiku. Byla to len enormn extze, nepopsateln vrchol. V tomto svtle jsem se pohybovala dopedu, nepopsateln astn a pln radosti, nic m v tomto tunelu netilo. Kdy jsem pohldla vzhru, uvidla jsem na konci tohoto tunelu nco jako slunce, bl svtlo. km „bl“, jenom abych pojmenovala njakou barvu, nebo barva tohoto svtla a jeho jas byl nepopsateln. Nebyla srovnateln s nim, co existuje ohledn barev na tomto svt. To svtlo bylo prost pekrsn. Toto svtlo bylo pro mne jako zdroj tto zcela obrovsk lsky, tohoto pokoje ve mn a okolo m. Nepopsateln lska a pokoj, kter jsem ze svta neznala…

 

Zatmco jsem se pohybovala tunelem dopedu, ekla jsem si sama pro sebe: „U sta hrom! Vdy j jsem umela..“ A v tomto okamiku jsem myslela na sv dti a nakala: „Mj Boe, moje dtiky! Co tomu asi eknou moje dti?“ Byla jsem matkou, stle zamstnanou a ve stresu, kter na n nikdy nemla as. Odchzela jsem z domu asn zrna, abych dobvala svt, a vracela jsem se dom teprve pozd veer. A pitom jsem byla neschopn, abych se sprvn postarala o rodinu a o dti. A tu jsem te vidla celou bdu svho vlastnho ivota v cel pravd a bez pkras, a pepadl m velk smutek.

 

V tomto okamiku vnitn przdnoty kvli neptomnosti svch dt jsem nevnmala ani sv tlo ani dimensi asu a prostoru. Pohldla jsem opt vzhru a vidla jsem nco velmi krsnho. Vidla jsem vechny lidi svho ivota v jednom jedinm okamiku a souasn, skuten v jednom jedinm okamiku, a sice ijc i zemel. Objala jsem sv praprarodie, prarodie, sv rodie, kte u zemeli, prost vechny! Byl to takov okamik plnosti, bylo to ndhern. Pochopila jsem nyn, e jsem byla obelhvna pohdkami o reinkarnaci. Prakticky jsem si vstelila „vlastn branku“, protoe jsem reinkarnaci vdy fanaticky a vehementn obhajovala. Bylo mi eeno, e se moje babika vtlila v nkoho jinho, ale u mi neekli v koho, a protoe vtn bylo pro mne pli drah, ne abych to zjiovala, nechala jsem vci voln prbh a dle jsem neptrala, v koho se vtlila. J sama jsem stle znovu potkvala lidi, o kterch jsem se domnvala, e se do nich vtlil mj praddeek a ddeek. A nyn jsem objala jak svho ddeka tak praddeka. Objali jsme se zcela opravdu a skuten a setkala jsem se vemi v jednom jedinm okamiku; a to se udlo se vemi lidmi, kter jsem kdy znala a ze vech krajin, kde jsem nkdy byla a sice s ivmi i zemelmi – a to vechno v jednom okamiku. Jen moje dcera reagovala zden, kdy jsem ji objala. Bylo j tenkrt prv devt rok a moje objet pociovala v tme okamiku ve svm skutenm ivot na tomto svt. Pociovala tedy moje objet v tch hodinch, kdy se ona a cel rodina strachovala o mj ivot, ponvad jsem – moje tlo – pece jet leela v komatu v nemocnici. Normln takov objet z onoho svta nepociujeme. V tomto podivuhodnm stavu se as zastavil, bylo to prost tak ndhern, bez pte tlesnosti, bez tla. A ji jsem se nedvala na lidi tak jako dv. Ve svm ivot jsem se pedtm dvala jen na to, zda je nkdo tlust, tenk, okliv, jestli m tmavou ki nebo jestli je dobe obleen nebo ne... Podle toho jsem rozdlovala lidi, a proto jsem byla pln pedsudk a cynick kritiky. Vdy, kdy jsem hovoila o druhch, kritizovala jsem. Te, tady tomu bylo pln jinak. Zde bylo vechno bez hmotnho tla. Nyn jsem tak vidla nitro lid, a jak bylo krsn vidt nitro lid, jejich mylenky a pocity, zatmco jsem je objmala. A zatmco jsem tak vechny brala do nru, souasn jsem se pohybovala stle vce vzhru.

 

A tmto zpsobem jsem se dostvala dle, pln pokoje a astn. A m ve jsem vystupovala, tm vce jsem si uvdomovala, e se mi dostalo ndhernho vidn – a na konci tto cesty jsem vidla jezero, pekrsn jezero, obklopen tak pekrsnmi stromy, tak krsnmi, tak krsnmi, e u neexistuje dal stupovn slova krsn. A stejn tak zde byly kvtiny ve vech barvch, s vn, kter lovku psobila takov blaho – bylo to vechno tak jin, vechno bylo tak nad mru krsn v tto podivuhodn zahrad, na tomto ndhernm mst  – e neexistuj slova, kter by to popsala, vechno byla lska.

 

V tom okamiku jsem uslyela hlas svho mue. Ki, ple se zlomenm srdcem a vol z hloubi due: „Glorie!!! Co se stalo! Glorie! Prosm nenechvej m samotnho. Podvej, Tv dti T potebuj. Glorie, vra se zptky! Nebu zbablec a nenechvej ns tady samotn!“ V tomto okamiku jsem vidla vechno – jako jednm pohledem jsem mla pehled o vem – a nevidla jsem jen jeho, jak tak bolestn plakal. A v tomto okamiku mi Pn dopl nvrat. Ale j jsem nechtla zptky. Tento pokoj, tato radost, tato slast, do kter jsem tady byla zahalena, m fascinovala. Ale postupn a stle vce jsem se zaala pohybovat dol smrem k mmu tlu, kter jsem shledvala bez ivota. Vidla jsem, e m tlo bez ivota leelo na nostkch na jednom oddlen universitn nemocnice v Bogot. Vidla jsem lkae, jak se kolem m namhaj a jak mi dvaj pstrojem elektrick oky, aby obnovili innost mho srdce. Pedtm jsme se synovcem leeli vce ne dv hodiny na zemi, protoe ns nikdo nemohl uchopit kvli elektrickm vbojm, kter vychzely z naich tl nabitch proudem z blesku. Teprve nyn se o ns mohli starat a teprve nyn zaalo sil o moje oiven. A podvejte se sem. J (moje due) pichzm ke svmu tlu a dotkm se nohama sv due tohoto msta m hlavy (Pan Gloria ukazuje pitom na msto sv hlavy). Due je obrazem naeho lidskho tla v jej form. – A v tom okamiku na m peskoila jiskra s velkou silou. A tak se opt vmstnvm do svho tla. Zdlo se mi, jakoby m do sebe nasvalo. Tento vstup do tla mi psobil nekonenou bolest, nebo m tlo ze vech stran srelo jiskrami. Vnmala jsem to, jako bych byla presovna do neho velmi malho a zkho. To ale bylo moje tlo. Bylo to, jako bych se svou normln postavou byla natlaena do dtskho obleen, kter se zdlo, e je z drtu. Byla to pern bolest. A od tto chvle jsem zaala pociovat tak bolesti mho totln splenho tla. Toto splen tlo tak bolelo, tak nevypovditeln bolelo, tak stran plilo, odevad vychzel kou a pra.

 

Slyela jsem, jak lkai volaj: Ona pila k sob! Ona pila k sob! Byli radost bez sebe, ale moje bolesti byly nepopsateln. Moje nohy byly pln ern a zuhelnatl, m tlo byla jedna oteven rna, jestli vbec na nm jet njak svalstvo bylo.

 

Tou nejvt a nejnesnesitelnj bolest byla ale moje marnivost. Byl to ve mn jin druh bolesti, byla to marnivost svtsk eny, emancipovan eny svta, samostatn, sebevdom vkonn odbornice, profesionlky, akademiky, intelektulky, studovan eny, eny ekonomky, stvoen, kter chtlo hrt ve spolenosti njakou roli. Souasn jsem ale byla otrokyn svho tla, otrokyn krsy, mdy. Denn jsem strvila tyi hodiny aerobikem, masemi, dietami a injekcemi a vm, co si v tomto smru jen dokete pedstavit. To nejdleitj, moje modla, byla krsa mho tla. A kvli tomu jsem podstupovala mnoho obt. To byl mj ivot, jen modlosluba m vnj krse.

 

 

 

 

Mj cel vztah k Bohu spoval v tom, e jsem navtvovala nedln bohoslubu, kter trvala pouze 25 minut. Vyhledvala jsem vdy takov me svat, kde knz mluvil co nejmn, protoe m jeho enn nudilo. Jakm utrpenm byli pro m kn, kte mli dlouh kzn. To byl mj vztah k Bohu – byl velmi uboh, a proto mly nade mnou takovou moc vechny svtsk proudy a mdn novinky. Byla jsem opravdovou vtrnou korouhv. Co prv platilo za nejnovj, nejmodernj v racionalismu nebo volnomylenkstv, za tm jsem letla s vlajcmi prapory. Chybla mi ochrana modlitby, chybla mi vra. Chybla mi tak vra v slu milosti, v slu obti me svat. A prv, kdy jsem se dle vzdlvala a specializovala pro sv povoln, pinesla moje peltavost ty nejhor plody. V t dob jsem na universit jednoho dne slyela, jak jeden katolick knz k, e „neexistuje dn bel a ani peklo“.

To bylo pesn to, co jsem chtla slyet! Hned jsem si u sebe pomyslela: Kdy tedy neexistuje bel a peklo, pak pijdeme vichni do nebe. Kdo se jet m co bt?

 

Z eho jsem jet te velmi smutn, co Vm mohu piznat jen s velkou hanbou, je, e tohle, toti vra v peklo, bylo poslednm poutem, kter m jet drelo v Crkvi. Byl to prost tento existenciln strach z bla, kter mi jet dval, e jsem byla ve spojen se spoleenstvm Crkve. Kdy mi tedy ekli, e on a peklo opravdu vbec neexistuje, tedy jsem si hned ekla:

 

To prv byl pak s konenou platnost dvod, pro jsem se pln vzdlila od Pna. Vzdlila jsem se od Crkve a zaala jsem na ni nadvat a nazvala jsem ji hloupou a pekonanou…atd.  U jsem nemla strach z hchu a zaala jsem niit svj vztah k Bohu. Hch nezstal jenom ve mn uvnit, nbr tento hch se zaal pese mne it navenek a vyvolvat nkazu u druhch. Stala jsem se aktivn v negativnm smyslu. Ano, dokonce jsem nyn zaala sama vem vyprvt, e bel vbec neexistuje, e je to vynlez duchovenstva – a nkdy jsem i svm kolegm na universit zaala kat, e ani Bh neexistuje a e jsme produktem evoluce atd. atd. A tak se mi podailo ovlivnit mnoho lid. To pedeslm, abyste mohli lpe pochopit nsledujc.

 

Te poslouchejte, co se stalo: Kdy jsem se nachzela v tto stran situaci, jak to dsn lek! Nebo jsem najednou vidla, e dmoni skuten existuj; a nyn pili, aby m odnesli. Vidla jsem tyto dmony ped sebou v cel jejich pernosti a dn ze zpodobnn, kter jsem na zemi dosud vidla, nemohou ani v nejmenm vylit, jak pern vypadaj tito blov ve skutenosti. A tak vidm, jak najednou ze stn operanho slu vystupuje mnoho temnch postav. Zdaj se bt zcela normlnmi a obyejnmi lidmi, ale vichni maj tento pern, hrzostran pohled. Nenvist jim pmo kouk z o. A najednou chpu, e jim nco dlum. Pili, aby m zkasrovali, protoe jsem pijala jejich nabdky k hchu a nyn jsem za to musela zaplatit, a tou cenou jsem byla j sama. Vdy moje hchy mly dsledky. Hchy pat satanovi, nejsou od nho dnou nabdkou zdarma, musej se zaplatit. Tou cenou jsme my sami. Kdy tedy tak kajc nakupujeme v jeho krm, budeme muset za to zbo zaplatit. To by nm mlo bt znmo. Musme zaplatit za kad hch, platme klidem svdom, platme vnitnm pokojem, platme svm zdravm… A jestlie jsme velmi vrnmi stlmi zkaznky satanova supermarketu a nakupujeme stle jen v jeho krmu, nakonec ns zkasruje sm.

 

A tyto straliv, temn postavy krou kolem mne a je jasn, e pily jenom s jednm clem, aby m vzaly s sebou. Nemte pravdpodobn dn pont, co to bylo za hrzu a stran strach, e mi v tto situaci vbec nebyl nic platn cel mj intelekt, moje duchaplnost, moje vdeckost, m akademick tituly a moje ukonen odborn vzdln. Byly pln bezcenn. Tyto hchy ns tedy thnou do hlubiny, dol, k „otci li“. Jestlie ale sv politovnhodn selhn a hchy (kter musme zaplatit) pedneseme Bohu ve svtosti pokn, pak Bh plat tu cenu. ON ji zaplatil svou vlastn Krv a smrt na ki. A ON plat pokad, kdy heme, znovu. ON za ns vytrpl pekeln muka, kter jsme si mli sami odpykat a kter ns zavzala majiteli hch (satanovi). Byli jsme vykoupeni Jeem Kristem. Nyn mme nrok na JEHO Krlovstv, na JEHO ivot, nebo ON ns uinil „dtmi Bomi“.

 

A tu nyn pili oni, tito temn tovaryi, aby zkasrovali sv jmn – MNE…

 

Vidla jsem je nyn vystupovat ze stny a vstupovat do operanho slu. Bylo to velmi mnoho osob, kter tu najednou stly okolo. Navenek vypadaly nejprve normln, ale pohled kadho z nich byl pln nenvisti, pln belsk nenvisti. A byli tak bezdu, jakoby uvnit vyhoel. Moje due se vzprala a tsla a j jsem okamit pochopila, e to byli dmoni. Pochopila jsem, e zde byli kvli mn, protoe jsem jim nco dluila, protoe hch nen zadarmo. To je opravdu nejvt blova podlost a le, e dl, aby lid vili, e vbec neexistuje. To je jeho strategie, potom s nmi me dlat vechno, co chce, tento lh. A nyn jsem se zdenm vidla: , ano, oni existuj a u zaali kolem m krouit, chtli m odnst. Dokete si pedstavit m zden? Mj strach, tu hrzu?!

 

Cel moje vda, chytrost a spoleensk postaven mi te nebyly vbec k niemu. Zaala jsem se vlet po zemi a vrhat se na sv tlo, protoe jsem chtla uprchnout do svho tla, ale m tlo m u nepijalo; a toho jsem se stran lekla. Zaala jsem utkat a prchat. Nevm jak, ale pronikla jsem stnou operanho slu. Nechtla jsem nic jinho ne pry, ale kdy jsem pronikla stnou – ejhle – udlala jsem skok do nieho. Byla jsem poslna dovnit jednoho z tchto tunel, kter tu najednou byly a vedly dol. Na zatku tu bylo jet trochu svtla a byla to svtla jako vel plstve. A tak se to zde hemilo jako v lu, bylo tu tolik lid. Dospl, sta, mui, eny a s hlasitm kikem, ttinat a s divokou hvou skpali zuby. A byla jsem taena stle hloubji do zem a pohybovala jsem se nepetrit dol, akoliv jsem se stle snaila dostat se odtud ven. Svtla stle ubvalo a bylo stle temnji, a j jsem se hnala v tomto tunelu dl, a nastala mimodn tma. Bezbrann jsem se ponoila do tto temnoty, pro kterou prost neexistuje pirovnn. Ta nejtemnj temnota na tto zemi je proti tomu jet jasn poledne. Ale tam tato temnota psob stran bolesti, hrzu a hanbu a – pern pchne. Je to ivouc temnota, nic tam nen mrtv nebo nehybn. Kdy pak jsem bez pomoci a bezbrann klouzala tmito tunely, neekan jsem dospla k njakmu rovnmu mstu. Zde jsem nyn byla naprosto zoufal, ale posedl eleznou vl, abych se odtud dostala pry. Byla to tat vle jako dve, abych v ivot neho doshla, co mi te a tady nebylo vbec k niemu – nebo jsem byla zde a nebyla jsem schopn se osvobodit. Z velkch pedstav a sn z dvjka nezbylo u nic. Stala jsem se najednou prost jen pln malou, pln nepatrnou.

 

A potom jsem najednou uvidla, jak se otevela zem. Vypadalo to jako obrovsk sta, jako pern velk tlama, jako chtn. Ta zem ila, ona se chvla!!! Ctila jsem se stran przdn a pode mnou tato skliujc, stran propast, kterou lidskmi slovy prost nelze popsat. Nejstranj bylo, e zde u lovk nectil absolutn nic z ptomnosti a lsky Bo. Zde u nebylo nic, ani kapika nadje. Tato dra v sob mla nco, co m nasvalo dol, ani jsem se mohla postavit na odpor. Kiela jsem jako pominut. Vydsila jsem se k smrti, kdy jsem zpozorovala, e jsem tomuto pdu nemohla zabrnit, nbr jsem byla nepetrit taena dol. Vdla jsem, kdy se tu jednou ztm dol, pak se u nedostanu zptky. A budu padat bez konce stle hloubji a hloubji. To byla smrt m due, duchovn smrt m due, byla bych neodvolateln navdy ztracena.

 

Ale bhem tto stran hrzy, na pokraji t propasti, jsem nhle uctila, jak m svat archandl Michael pevn dr za nohy. M tlo padalo do tto dry, ale byla jsem pevn drena za nohy. Byl to okamik dsiv bolesti a tak pernho strachu. Ale kdy jsem tak visela nad propast, dmony drdila ta troka svtla, kterou jsem jet mla v dui, a tak se vechny tyto nestvry na m vrhly. Ty stran stvry byly jako larvy, jako upi, aby toto svtlo ve mn s konenou platnost zhasily. Pedstavte si mj odpor a hrzu, kdy jsem se vidla pokryta tmito odpornmi stvrami. Kiela jsem, kiela jsem jako pominut. Tyto vci hoely. , moje sestry a brati, jedn se o ivouc temnotu, je to nenvist, kter tak pl, kter ns pohlcuje, kter ns vykoisuje a vysv. Neexistuj slova, aby vylila tuto hrzu.

 

Je teba, abyste vdli, e jsem byla bezbonice, prakticky ateistka. U jsem nevila v existenci bla a potom u ani v existenci Boha. Ale zde - za tchto okolnost - jsem zaala kiet:

 

Kdy jsem tak kiela, naplnila m srav bolest. Tu jsem si vimla, jak miliny a miliny lid plakaly a stnaly. Najednou jsem vidla, jak zde bylo nesetn mnostv lid. Mladistv, pedevm lid mlad, vichni v nevypovditelnch bolestech. Pochopila jsem, e na tomto stranm mst, v tto ump a bahn plnm nenvisti a bolesti, skpaj zuby a vyr z nich kvlen a bolestn vkiky, kter m roztsly a na kter u nikdy nezapomenu. Chpete? To je vzdlenost od Boha, to je hch, to jsou nsledky hch. Chpete, co je hch? Zcela protichdn Bohu, kter je nekonen Lska. Nco tak stranho je hch, e m takov len dsledky. A my si z toho dlme vtipy. Vtipy o hchu, o pekle a o dmonech. Pitom bohuel nevme, co inme.

Od t doby, co jsem to zaila, uplynuly roky, ale vdy, kdy na to myslm, musm plakat nad bolestmi tchto mnoha, mnoha lid. Byli to sebevrazi, kte se zabili v okamiku zoufalstv a nyn byli v tchto mukch, v tto bd, v tomto trznn; obklopeni tmito pernmi vcmi, obkroueni dmony, kte je trpili. Ale to nejstranj na celm tom muen bylo: neptomnost Boha, pln neptomnost Boha, nebo tam lovk Boha nepociuje.

A pochopila jsem, e ti, kte si berou ivot, tam musej zstat tak dlouho, tolik rok, kolik by bvali jet mli t na zemi. Nebo sebevradou vypadli z du Boho, proto k nim mli pstup dmoni. V oistci jsou „uboh due“ jinak uchrnny ped kadm zlm vlivem, jsou ji Bomi svatmi a s dmony u nemaj nic spolenho. Mj Boe, tolik ubohch lid, vtinou mladch, tolik, tolik, placch, trpcch, nevypovditeln trpcch. Kdyby vdli, co je po sebevrad ek, jist by se radji smili s vzenm atd., ne nco takovho.

 

Vte, jak zvltn utrpen musej jet snet vedle veho ostatnho?

 

Musej vidt, jak jejich rodie nebo blzc pbuzn, kte jet ij, kvli nim trp, snej hanbu, maj komplexy viny: Kdybych ho byl jen vychovval psnji, kdybych ho jen potrestal, nebo: Kdybych ho nebyl trestal…kdybych mu byl bval ekl…kdybych uinil/neuinil to nebo ono… Tyto vitky svdom jsou velmi velk a tiv, jsou peklem na zemi. To, e musej pihlet tomuto utrpen svch pbuznch, jim psob nejvce utrpen. To je pro n nejvt trpen a dmoni se z toho raduj a ukazuj jim vechny tyto scny: Podvej se, jak Tvoje matka ple. Podvej, jak Tvj otec trp, jak jsou zoufal, plni strachu, jak se obviuj, jak diskutuj a vzjemn se obalovvaj. Podvej se na to utrpen, kter jsi jim zpsobil. Podvej se, jak te rebeluj proti Bohu. Podvej se na svoji rodinu – to vechno je Tv vina!

 

Tyto uboh due pedevm potebuj pedevm, aby pozstal zaali lep ivot, aby svj ivot zmnili, aby konali skutky lsky, aby navtvovali nemocn. A aby nechali slouit me svat za zemel a sami se tchto m astnili. Tyto due by z toho naerpaly velmi mnoho dobra a tchy. Due, kter jsou v oistci, nemohou samy pro sebe uinit u nic. Nic, vbec nic. Ale Bh me nco init pro nezmrn milosti obti me svat. Mli bychom jim tmto zpsobem pomhat.

J, pln strachu, jsem nyn tak pochopila, e mi tyto due nemohly pomoci. A v tomto strachu a pern panice jsem zaala znova kiet: „Kdo se zde zmlil? To mus bt omyl!  Vdy se sem pece podvejte, j jsem svat, vichni m v mm ivot svatou nazvali. Nikdy jsem nekradla a nikdy jsem nevradila. Nikomu jsem nezpsobila utrpen. Dve, ne jsem byla finann zruinovan, jsem oetovala zuby zdarma a asto jsem nepoadovala dn penze, kdy nemohli zaplatit. Nakupovala jsem pro chud… Co zde jenom dlm? Buila jsem na sv ‘prvo‘!  J, kter jsem pece byla tak dobr a mla jsem jt rovnma nohama do nebe. Co zde dlm? Kadou nedli jsem chodila na mi svatou, akoliv jsem se vydvala za ateistku a nic jsem nedbala na to, co pan far kal. Nikdy jsem nezmekala ob me svat. Jestli jsem za cel svj ivot zamekala mi svatou ptkrt, tak je to hodn. Co tedy dlm zde? Puste m odtud! Vezmte m odtud pry!“

 

Pokraovala jsem v kiku a evu, pokryta tmito odpornmi stvoenmi, kter na mn byla nalepena.

Kdy leelo moje tlo na zemi v hlubokm komatu, kdy jsem tak kiela, e jsem katolika, vidm mal svtlo – a vzte, e pouh mal svtlko je v tto neproniknuteln temnot nm pevelikm, jestlie jste zaili tuto absolutn, nepopsatelnou temnotu. To je to nejlep, co se Vm v tto situaci me stt, je to ten nejvt dar, o kterm lovk jenom sn a ve kter se neodvauje ani doufat, e ho tak skuten dostane. Vidm nad touto pernou tmavou drou nkolik stup a dvm se nahoru a pozoruji, jak nad touto dsivou propast stoj mj otec. Tehdy zemel ped pti lety. Stl tm na okraji tto dry. Ml o troku vce svtla ne j tady dole a o tyi stupn ve jsem vidla svoji matku s mnohem, mnohem vtm svtlem. Byla jakoby pohrouena do modlitby, rovn v postoji klann. Kdy jsem je oba uvidla, naplnila m tak velik radost, tak velik radost, e jsem cel bez sebe zaala volat: „Tati! Mami! Jak to velk radost, e Vs vidm. Prosm, vezmte m odtud ven! Prosm Vs z celho srdce, vezmte m odtud pry! Vezmte m odtud ven!“

A kdy pak zamili svj pohled na m sem dol a mj otec m uvidl v tak alostn situaci, mli byste vidt tu pevelikou bolest, kter se dala st z jejich oblieje. A na druh stran to vid lovk opravdu automaticky, protoe tam lovk poznv kadho a do nejvnitnjho nitra. A tak jsem na n pohldla a okamit jsem poctila ten nesmrn smutek a bolest, kterou moji rodie trpli, kdy m tak vidli. Mj tatnek zaal hoce plakat, drel si ruce ped obliejem a nakal s chvjcm se hlasem: „, moje dcero! , ty moje dceruko!“  A moje matka se modlila dle, a tak jsem usoudila, e m moji rodie odtud nemohli vzt. Bylo to pitom pro m jet dal velk utrpen, e jsem svou situac jen jet pispla k tomu, e tak oni tam, kde byli, museli navc snet jet moji bolest a m utrpen.

 

 Znova jsem tedy zaala v silou kiet: „Vezmte m odtud ven. To vechno mus bt njak omyl. Kdo je zodpovdn za tento omyl! Vezmte m pece ven!“  V tomto okamiku, kdy jsem tak kiela, bylo moje tlo na zemi v hlubokm komatu. Byla jsem napojena na mnoho pstroj. Byla jsem v agnii. Umrala jsem. dn vzduch mi u nenaploval plce, ledviny u nefungovaly, „ila“ jsem u jen proto, e jsem byla napojena na pstroje a protoe moje sestra, kter je tak lkakou, trvala na tom, aby m nechali napojenou. ekla oetujcm lkam a zdravotnm sestrm: „Vy nejste Bohem!“

Nebo lkai se domnvali, e se u nevyplat, aby pokraovali v mm intensivnm oetovn. Mluvili u s mmi rodinnmi pslunky a pipravovali je na to, e asi zemu a e by m mli nechat v klidu zemt, nebo jsem byla v opravdu hlubok agnii. Ale moje sestra nepovolila. Pozorujete ten protiklad? J jsem ve svm ivot euthanasii vdy obhajovala, takzvan prvo „dstojn zemt“.

Moje sestra mohla bt u mne jen proto, e sama byla lkakou. Po celou dobu zstala na m stran. A pedstavte si. V okamiku, kdy moje due byla na druhm behu a j jsem vidla sv rodie a ze vech sil jsem na n volala, slyela moje sestra na tomto svt, ve sv skutenosti tehdejho okamiku, zcela zeteln, jak jsem na sv – nae rodie volala, plna radosti z toho, e m pili vyzvednout… Ale moje sestra nepochopila toto voln. Sama z toho skoro umela hrzou, kdy vnmala m voln, kter tak opravdu skuten u mho lka zeteln slyela. Nebo tento vkik pro ni znamenal, e jsem la a tak chtla odtud s konenou platnost. A tak ze sv strany kiela : „Moje sestra te zemela! Ten zpas prohrla.“

A znovu jsem zaala kiet: „Copak nerozumte! Vezmte m pece odtud pry, nebo jsem katolika! To vechno mus bt njak nedorozumn, omyl! Kdopak se tu zmlil? Prosm, vezmte m pece odtud ven!“ A kdy nanovo tak zoufal kim, najednou slym njak hlas, je to tak sladk a mil hlas, je to nebesk hlas. A kdy ho slym, cel m due se otese radostnm vzruenm. Moje due se pln hlubokm pokojem a nepedstavitelnm pocitem lsky. A vechny tyto temn postavy a tato odporn hav, kter byla kolem m, prch spn a zden zpt, protoe nemohla odporovat tto lsce. A tak nemohou snst ten pokoj. Okolo m se tedy rozhost tento nepopsateln pokoj a vnmm, jak mi tento pvabn hlas k:

 

 

 

Pokraovn svdectv na webovch strnkch Je.cz naleznete zde.