Ježíš

Pro lid plou, kdy jsou uchvceni Bohem…

Vyvrcholen mch emoc nastalo prvodem lid k uctn ke. Jakmile jsem pochopila, co tam jdou dlat, byl tu malr. J a k… pod ten stejn problm? Jak jsem si vytala pozdn pchod, e te nesedm vedle znm. Mohla bych si nyn stoupnout za ni a jednodue ji okoprovat. Bh v, e tohle prv nechtl !! dnou kopii. Chtl originl. Jedn se mu pece o kvalitu. A je vae ano ano, a vae ne je ne, co je mezi - mlhav a nepm povauje za vlan. Schvln m nechal rozhodnout se sama za sebe. Nastal boj. Co boj, byl to souboj. Souboj Titn. Jeden hlas m vybzel Jdi, druh pikazoval Zsta. Bylo mi hrozn. Probhalo ve mn nco, s m jsem nemohla jakoby nic dlat, nemohla do toho vstoupit. Jen to sledovat a ekat, kdo bude vtzn strana. S kadm lovkem, kter jet pichzel m srdce volalo jdi - jet me…chtla jsem jt, ale nelo to, nohy byly pibit. Prvod lid byl dlouh, hodn dlouh, n l e i t  jsem si to uila. Nejvc jsem se bla, e dlm njak velk hch a u nikdy nebudu moct jt do kostela. Znm mi na konci ekla, e mu. Oddychla jsem si, ale tm to vyeen nemla. Chtla jt se mnou jet k Jeho hrobu. Nemohla jsem. Nemohla bych se mu podvat do „tve“, tomu, kter v souboji obstl se ct a j ? Ctila jsem vinu. Dvoj vinu. Za ty hlasy, e se ozvaly, e jsem jim nedokzala poruit, ovldnout je, rozhodnout a vi Nmu. Vi lovku, kterho jsem zaala uznvat, kterho jsem si zaala vit a te jsem ho pi prvn pleitosti zklamala. Jen rychle ven, vyjt z toho kostela, slzm u jsem nechala voln prchod. Breela jsem a breela. Takov pl jsem dlouho nemla, z toho nejvnitnjho zkout svho srdce. Brala jsem to jako vn osobn selhn.

Cestou dom mi bylo jasn, co musm udlat, abych to trochu napravila. Musm se Mu omluvit, upmn toho litovat a udlat to, co jsem neuinila v tom kostele. Doma nikdo nebyl a m kroky smuj ke ki, kter nm vis v obyvku za dvemi. Najednou mi bleskne hlavou, e u jsem mla kdysi slabou chvilku a ten k la pohladit. Te vm, e chci ped nm   k l e k n o u t   na kolena, a ct mu   n a p r o s t o  odevzdan:  tak jsem tu !!! 

Podat  Mu sv srdce, poloit se  Mu v tu chvli k nohm jako to udlali ti kn.

Ke ki nedojdu. Pes ty zaven dvee se line smv. Tak siln, e zstanu stt. Ten smv… ten jsem u pece jednou vidla…dnes je ale silnj a stle vc a promlouv ke mn: „Vechno je v podku, omlouvat se nemus, vm jak jsi a mm t takovou rd.“ Pi tch slovech se vm srdce napluje lskou. Nectte tlo, jen srdce, kter vm tou lskou petk. Doslova vs zaplavuje. A m dochz - to je ONO. To mi cel ta lta chyblo. Lska. Lska je Bh a Bh je Lska. To jsem hledala. Tuhle jednoduchou rovnici, kterou m ve kole nenauili. Na pr sekund, na pr minut, ztratila jsem pojem o ase se rozplvte v bo nrui.

Obejme vs pocit tst, blaha, volnosti, lehkosti. A lovk nhle pochop, e kvli thle chvli stlo za to t. Jsem milovan takov, jak jsem. To osvobozuje. To je jakoby mi ekl: tv hchy, tv viny jsou ti odputny a vechno odpadlo, vechno bylo smazno.

Piznvm, mla jsem ke kesanstv urit  blok, namluvila si mon, e jsem u crkve na indexu, kdy nejsem ta sprvn oveka. Mla jsem v podvdom, e bych stejn byla ta neposlun oveka, kter se pokad zatoul a baa ji mus veer nahnt. Tak pro jt do stda a podizovat se njak autorit. Nechtla jsem se podizovat dn autorit v domnn, e omez mou svobodu. Chtla jsem zstat takov jak jsem a zrove bt voln. t bez zbran, bez du. Nen-li Bh, vechno je dovoleno, k Dostojevskij. Tak se ale dlouho t ned. Trvalo mi ne jsem pila na ten omyl a mohla bych popsat dal listy svho uebnho procesu. Kdy pehodnocuje ivot. K emu. Kde nen Bh na prvnm mst, je u jedno, jak sead sv dal hodnoty. Zane si vak uvdomovat ty bo lekce, zane se ptt, pro tu jsou, co dlm patn a pestane si najednou vit a pijde strach. A strach je pkn prevt. Uin t nepohyblivm. Baterky doly. Kdo ti te pome? Pere se sm se sebou a to je vysilujc a prohrv. Koho z toho obviuje? Koho lituje?

Ptt se je dobr. Co mi vak pinesly vechny ty nauky o moudrosti ivota, tebae o lsce, o soucitu? Poznn, e m mohou vykoupit jen svou moudrost. J vak chtla vykoupit celou svou bytost. A to me jen Kristus svou lskou, svou slou lsky.

Co je platno lovku, kdy v, co je lska, ale nem ji. Nepin dnou nauku, ale tuto duchovn substanci samu, ze kter se mli uit vichni ostatn. Nem dnou jinou moc ne moc lsky. Napoleon, kter pochyboval o Kristov existenci, v krunch hodinch svho vyhnanstv doel k nsledujcmu poznn: „Alexander, Caesar, Karel Velik a j jsme zaloili velk e. Ale na em jsme zaloili vtvor naeho gnia? Na moci. Je zaloil svou i na lsce a jet dnes by miliny lid pro nho zemely. Jak velk je vzdlenost mezi mou hlubokou bdou a vnou Kristovou…“

Sm sob neme pomoci - znli posmvai. Sestup z ke. Znamenalo toto neme neschopnost? Ne. On nemohl sm sebe zachrnit proto, e nechtl. Miluje toti k smrti. Nenechal si ivot vzt. On nm ho daroval. On je ten VYKUPITEL, SPASITEL. 

Myslela jsem si, jak jsem apriori pipraven... vlastn touhou, vl, silm…oveme mi to nelo. Tisckrt jsem si mohla kat vechny ty mon pouky a snait se o duchovn tlocvik a disciplnu, kdy srdce nebylo pstupn. Snait se zbavovat veho, krom sv pchy. Nen pravda, e jsem byla ke ki pln indiferentn. Bylo to naoko. Vdla jsem urit, e ten k na t zdi vis a domnvala se, e je to zdvien prst nade mnou. Kolikrt hrd prola kolem: „Vid, jsem v pohod, nepotebuji T.“ A kdy byla na dn, namlouvala si tvrdojn: „Zvldnu to sama !“ Dnes vm, e tm svm  nepotebuji t, jsem si vdom vytvela hranici, za kterou Bh neme. Jedin vc, kter udv hranice jsi ty sm. Pesto Boha neme nikdo minout, jeho vlivu uniknout, a u je vc nebo nevc. Bez vry se lidsk ivot hat. To dokazuje osud znmho filosofa Nietzscheho, kter i kdy velmi chtl, nemohl bez Boha t. V tom boji nakonec zcela podlehl. „Jestlie Bh nen, nelze unst ani samotu,“ vyznv na konci svho ivota.

Dnes u tak vm, e skrze k ns Bh nenut, nbr zve. Zve ns k tomu, abychom vzhru hledli na toho, kter podstoupil za tebe smrt. To co vid na ki nen soud nad tm, kdo na nm vis, nebo on je bez hchu. Plat to pro tebe. Ten k je znamenm  tvho bankrotu.

A jsem byla v tom kostele v jaksi extzi, v sle odevzdn se, a jsem ctila svou vinu a odsoudila sebe sama, a jsem si uvdomila svou slabost a ve sv pokoe to chtla ct Bohu… pak jsem si otevela cestu bo milosti. Prv odvolnm na jeho ob jsi osvobozen ped Bohem. Ne za svou aktivitu, vahy, usilovn, snaen, horlivost, jak jsem se myln domnvala. Ani pro sebe ist iny - „Vichni jste zheili a jste dalece od Bo slvy“, ale pro milosrdenstv Bo. I kdy si to vbec nezasloum, obrac se ke mn ve svm slitovn a nabz odputn hch jako „dar“. Nejsem schopna dost podkovat.

Te jsem to J. Takhle jsem pirozen. A vedle jak ta jedle. Po vem tom studiu, odkud i od koho e jsi ekala tu amnestii? e t snad nco z vesmru klepne pes hlavu, aby se mi konen rozsvtilo? Nebo jak kaj Mayov: ekali jste mon ev pardla a on je to jenom tich epot, tich epot Velkho ducha.

V tom je to kouzlo. V tom je ta milost.

ivot je krsn vdy, i kdy je ed, na tom vak zle, jak kdo na hled .

Nemohu se dokat nedln bohosluby. Dlum mu to. Je to slavnostn me svat a pln kostel. Pesto m napad, e i kdyby nebyla Velikonon nedle, kdybych tam byla jen mezi deseti lidmi, bylo by to pro m stejn svten. Poslouchm knze, mluv mi z due: „Vystoupali jste na velikonon horu, pohled z n je krsnj a co dl.“ Potvrzuje m mylenky. Ctm, e to nen mj cl, ale vchoz bod. Co dl ? Zptky dol nechci. Najezdila jsem se dol dost a nahoru je to pkn vlap. I kdy ul nejsem, ten posledn kousek jako bych se vyvezla lanovkou. Zstat stt? Tak nechci. Stla jsem u - jako njak ob svho vlastnho tvoen. Jsem pln nov zrozen energie, chci jt dl. Nohy jsou voln, srdce oteven, rozum nastaven. Kudy dl k Bohu? Kam a doly vichni ti svtci? M ta cesta njak konec? Hmotn svt jsem mm peten. Ale ten duchovn…? Nem dn hranice. A to m na tom prv lk. O Thltovi z Milta se vyprv, e jednou veer pi chzi pozoroval hvzdnou oblohu a pitom spadl do studny s vodou. Vidla to sluka a Thltovi se vysmla. Smch tto sluky je slyet nap djinami. Je to smch lid, kte se nedvaj vzhru. Vechno maj vyeen, na otzky pohotov odpovdi, mysl si, jak sprvn usuzuj a rdi posuzuj. Manaei svho ivota. Nedaj se dojmout hvzdami na nebi a jsou na to hrd. Maj se lpe? Jsou astnj? Bh v…

Kudy k Nmu? Odpov najde v Janov evangeliu. „J jsem ta cesta, pravda i ivot.“

To je nadje, jistota, tcha a na druhou stranu i troufal vrok pro tebe, kter jsi v kesanstv jet pevn nezakotvil. Srdce je rozhodnuto, ale ta hlava. Ned si pokoj, nechce si sest pt a pt dohromady a nco zase vyml. Ach to vn pemlen. O co to maj snaz ti, co li hned na jistotu a nehledali v jinch vodch. Mchat rozlin systmy se asi nevyplc. Mozek stle chpe jen nedokonale, m tam uloeno i nco jinho. Pipout: Cesta - dobe, urit t nkam vede, nestagnuje, nepev. ivot - jist, kad si ije ten svj vlastn, na tiscero zpsob, a pesto je jen jeden, to je nm lidem spolen, ten jeden, pes vechnu pestrost tent. A pravda - o sob? Nkdo u m prokoukl a m m rd, fajn, nemusm si na nic hrt. Co je pravda?

Pomineme-li minulost a souboje rznch protichdnch pravd do doby dnen, kdy kad me mt svou pravdu, a to podle hlu pohledu, k emu dochz? Co je vlastn pro jednoho pravdou me bt pro druhho le. A pociuje, e tak to nen, e to tak ani neme bt. e mus bt njak jedin absolutn Pravda, zavazujc, ke kter se nae osobn pravdy maj morln povinnost blit. Filosof ti ekne klasickou definici pravdy, je to souhlas rozumu s realitou. Jeliko existuj ti druhy tohoto souhlasu, jsou ti druhy pravdy - pravda byt, logick a morln. Kdy se Pilt ptal Jee: „Co je pravda?“ nedostal pmou odpov, protoe mu to ekl u dve.

Je Velikonon pondl.

Nvtva odchz prv vas, abych stihla veern mi svatou. Musm jt. Chci podkovat.

Za krsn velikonoce. Za sv velikonoce. Nikdy na n nezapomenu. Zapou se mi blou kdou. I knz k, e je dobe, e jsme pili. Jsem tu tedy sprvn. Ne jako ciz host, nezvan, ale jako vtan.

Dcera se nala. Due byla uzdravena. Aleluja! Radost. Zzrak.