Ježíš

   Pochzm z Frenttu pod Radhotm, kde jsem se svm mladm bratrem Jirkou vyrstala v milujc a nevc rodin. Co se tk Pna Boha, m prvn vzpomnky se vztahuj k 2. td, kdy jsme s kamardkou Svatavou chodvaly dom ze koly a ona se mnou hovoila o stvoen svta, Stvoiteli a o vcech po smrti...J jsem vdy tvrd oponovala a tak jsme nae rozhovory uzavely szkou – o 1 milin korun, e po smrti u nic nen. (Ach, Svao, pokud bude st tento lnek, odpus mi, prosm, ten dluh...) 

   Dalho podobnho lovka, Jako Svau, jsem potkala v 17ti letech na vysok kole. Mezitm se rodie rozvedli, pesthovali jsme se do Kopivnice, j vystudovala gymnzium a dostala se na VUT do Brna. Jako vtina mladch lid jsem touila po lsce, pravd a mla spoustu nezodpovzench otzek. Ale vysokokolsk koleje nabzely pouze lsku bez zvazku, verky a diskotky, alkohol a dky Bohu, jet tenkrt ne drogy.

   Pe se rok 1988.

   Svtlou vjimkou mezi mmi pteli je vc kamard Jakub. Bere m s sebou mezi mlde, do rozshl skupiny vcch lid kolem 19ti let, kte se v Brn kvli reimu polotajn schzej k biblickmu vyuovn a k modlitbm. Kznm sice moc nerozumm, ale velice mne udivuje, kolik mladch lid se tady modl k Jei Kristu. Vdy pece nboenstv je pro star babky. asem vak dochzm k zvru, e Bh existuje a Je je skuten. Povauji vak tyto pravdy pouze za rozen vlastnch vdomost. ( Alespo budu mt m ohromovat kluky... )

   A jednou veer. Pomalu se stmv, lem v posteli, v mylenkch se vracm o pr msc zpt. Je mi z toho, jak nakldm se ivotem, dost bdn. „Tohle jsem pece nechtla, to jsem to dopracovala, v 19ti,“ vzdychm...V mylenkch oslovuji Jee Krista (vm u pece, e je) a km mu, jak by bylo dobr, kdybych mohla zat znovu, kdyby se jenom dal vrtit as.

   Vbec jsem neekala, e se nco stane! Najednou stoj Pn Je vedle m postele. Nen vidt oima, ale ctm ho celou svou bytost. Vyzauje z nho TAKOV LSKA, „e by se dala krjet“, cel pokoj je j pln. Vbec to nechpu. Otm se na Pna s otzkou: „Jak m me milovat, kdy jsem takov mr....?“. A brem a brem a brem.

   Rno popisuji Jakubovi svj non zitek s Jeem. Nevcn krout hlavou a pjuje mi knku Joni. Je o dvce, kter pot, co dala svj ivot Bohu, ochrnula a stala se zcela zvislou na pomoci druhch. „Tak to tedy NE, PANE“ , km Kristu, „ takhle nechci skonit!“ „ Radji budu t BEZ TEBE.“

   Rok 1994.

   Najednou brchu potkvm na autobusov zastvce. Vytahuje z kapsy malou modrou bibli a ukazuje mi, jak m m Bh rd. Ctm se posledn dobou tak zle, e tomu nemohu uvit. Celou cestu dom si povdme. Dnes u si vbec nepamatuji, o em, ale vm jist, e m zarazila Jirkova lska ke mn. Takov mj bratr nikdy nebval.

   Nsleduje den D. Po stran hdce s ptelem Tomem, kdy u neltala vzduchem pouze slova, jsem na dn. km si, e u mi neme bt he, ani kdy odevzdm svj ivot Bohu a myslm pi tom na knku o Joni. Poklekm v obvacm pokoji na koberec a volm:“ Pane Jei, pij a zachra m! Dvm ti svj ivot!!“ … A ON PIEL (a vechno vzal do svch rukou, ale o tom a nkdy pt).