Ježíš

   Mm tyi panenky, m nejmilej hraky, dlm si auto v pokoji ze sedaky a jedeme na vlet. Pak letm do prce, mvnutm proutku se auto mn v lavice i kolku a panenky a plyci se pod nvalem kol kymc. Po chvli m to nebav, hra na kancel m chvli zabav. Vypisuji bloky, paprky, um se zlehnka etn manrky. A pak, e si lovk ivot nevytv sm, kdy o tom dnes pemlm, ve co jsem si vysnila, jsem bu mla, nebo mm …

A tak jsem si vysnila svho prince a jednou tajn eptala mamince, e u ho mm. Pravda je, e nael si m vlastn sm. Kdybych mu na plese idli nezasedla, mon bych osud svj jinou cestou vedla. Ale Bh to tak chtl a vdl pro to dl, v zvoji blm cel rozechvl, stla jsem jako mlad pan a zdlo se, e cel svt se mi klan. Netue co ve ns spolu ek, zamilovala jsem se do lovka s istou du a jet nm to spolu slu! Za krtko, kdy uslyela jsem kik co vjel mi za vka, pivedla jsem na svt prvnho lovka. Ten pocit nejkrsnj na svt, ten prvn pohled malikho dtte a otaznky v och:“ Copak m tu ek? Co ty jsi ensk za lovka? Pro jsi m nenechala v teple? Brnil jsem se tak vztekle…“ A j ho hladm , km si, holenku, tak u mm vysnnou prvn panenku. Netrvalo dlouho, necel dva roky, vlastn asu kousek a u se k nm hlsil z nebe dal lovek. Piel zas vnon as a s rolnikou, obdaroval ns Bh malou holikou. Panenka mrkac s oima jak tn, spink si tu tie a mn srdce stn. Stromeek u doma zacink a hok se pt: „Kde je moje maminka? “ „J jsem tady mj brouku, hldm ti sestiku potichouku. Spink a pipomn andlka“…to byla letos hezk nadlka!

   Byli jsme ist, astn, ivotem naden a tak pila doba prvnho naeho zkouen. ivot n bel rychleji ne bych chtla a zaal nm utdovat rny jak z velikho dla. Vystelilo ns to hodn vysoko mezi kmeny, no my jsme na to vak nebyli pipraveni. spch a bohatstv oslnilo ns velice a vude kolem vybuchovaly svtlice. Nevdli jsme jak „bt bohat“se ivot t mus, najednou se lovk sm sob nkdy hnus. ili jsme v jinm svt plnm lesku a neekali vbec rnu blesku. Kolem ns due mil, nesml a proti tomu falen ptel. Za penze mohli jsme si koupit vechno...dovolenou, drah auta, dtem drah hraky, sedali jsme veer s vnem a smchem do sedaky. Je tk poprv t v tomto lesklm boji a najednou zjist, e jsi po kolena v hnoji. Pestalo se dait…to se nkdy stv, kdy se z penz zato vm hlava. D se to pet, jenom se h spv. Kde jsou te vichni ptel? U neplcaj t vesele. Pr dobe nm tak, a si to zkus. M z toho veho ki hus, ale bojuje dl…tak se to pece mus. Mysleli jsme, e jsme ztraceni, vak stli jsme zas JEN pevn na zemi.

   Chtli jsme znovu lett vzhru a rychle zahnat tuto non mru. Chtli jsme bt znovu svmi pny. Vak Bh ml s nmi zcela jin plny. Vyslal nejdv signly v domnn, e ns zpomal. Smrt a ivot ukzal nm velmi z blzka, vak v naich och byla to jen tska. Kdy to tedy takto tk s nmi bylo a nepomohly nm lekce, usoudil Bh, e pistupoval k nm moc mkce. Zvolil tedy t zbran, bylo to jak z Bible, moe se z nebe na zem lilo a splchlo nm i to mlo, co nm jet zbylo. Voda nm vzala vechny nae statky a j se tehdy vrtila v pokoe do sv role matky. Mla jsem u dost boj o cestu vzhru z vdel, touila jsem mt jen lsku a pr malch dtskch kdel.

Ale m touhy byly jin ne m lsky, umrajc cit mi zaal dlat vrsky. Nae due ly kad jinm smrem a j mla pocit, e se sp jen perem. e kad jinak vid svoje byt, t ale bez sebe …to nebylo k it. A tak kdy vystleli jsme vechny zbran, ekl Bh: „ No, mrkneme se zas na n!“ A protoe ho nic neped, pouil na ns zbra nejvt! Po deseti letech poslal nm tet panenku, to byl ale chlapk, holenku! Ndhern due v nm pila mezi ns a nhle zastavila ten valc se as. Ten malik lovek, brnil m ped celm svtem jak prdlo kolek!  Vechno se nhle zmnilo a znovu ns to vechny spojilo.  Zdlo se, e as u rny scel, e u nic na svt ns nerozdl. Nemli jsme nic, jen sami sebe a ti nejvt dary, seslan pmo z nebe. Stli jsme opt ist na startovac drze a zas nm lska svtila z na tve. Jeden by ekl, e tady romn kon a ivot zan…ale to, co jsme doposud zaili, byla jen takov mal svaina… Snad zkouka Bo, jak moud jsme te mli bti, rozjela pbh dl a vci zaaly se dti.

   Objevily se kolem ns pln nov tve, pibvaly nov kontakty do die. Takov nov krsn tapeta, pichzejc z dlky, ze svta. Jen jsme si nevimli v t rov pe, e jsou to stejn due jako dve, jen maj jin tve. S vdkem a touhou, e meme zat znova, jsme se rozdlili a m lska daleko od domova, zaala znovu lepit nae hnzdo pta s tm, e jeden pokus ke tst nm u sta. Byla to vcelku hezk lta, i kdy t tak daleko od lovka, kterho milujete, nen snadn. Ale d se pet vecko. Opt se dailo. Co napadlo m? „Chci mt dal dcko!“ V kostele jsem se tie modlila a pann Marii kde co slbila. A tak se jednoho dne stalo, e se dvtko mal poprv nadechlo a rozplakalo. Hedvbn tepl uzlek mi leel na tle, zatmco krpje potu stkaly mi po ele. A tak jsem, ani bych to kdysi tuila, mla svou tvrtou panenku, kterou jsem si v dtstv vysnila. Rarka s modrm prem o, kter do kad legrace s velkou chut sko.

Byla jsem astn, jak jen mma me a pro sv tyi dti svlkla bych se z ke. Nebylo asi nic, m bych se trpila, a nemoc mou euforii zhatila. Byly to pro m velmi tk chvle a sundaly mi ze dne na den rov m brle. Kleela jsem v noci na zemi zlomen, poprv ze srdce Boha prosila a volala:“ m jsem t Boe mj tak natvala? Neber mmu mm dtem prosm, doku ti, e jen lsku v srdci nosm a nic ne lska pro m nen, ueti je toho utrpen! Panno Marie, matko Bo, pomoz mi prosm!" U jsem nic neslibovala, jen tie usedav lkala. Nebylo mi lto sebe, ani maliko, ale dt…pukalo mi srdko. Tehdy jsem poprv uctila dotyk Bo, jako by mi nkdo dlan na hlavu vloil, jako by m hladil, til zas a znova, jet dnes nejsem schopna najt sprvn slova, kter by popsala co jsem proila. Tehdy poprv jsem Boha fyzicky ctila. Ten rozhovor trval snad jen chviliku, ale j pak mla zvltn klidn pocit v srdku. Po njakm ase dostala jsem jeden velk dar – lkaskou zprvu, co mi lka dal a tam bylo psno, e se zzrak stal! Bez njakho pochyben, neekan dolo k uzdraven. Vdla jsem, e to nen nhoda, byla to pece nae dohoda. Byla to vzva, co poslit m mla a u brzy jsem sv slova dokzati mla.

   Nejstar syn dom, Boku, pivedl mi u trochu vt holiku. Myslela jsem, e jen jeho lska mil, vak pro m v ptou panenku se brzy promnila. ivot se k n nechoval moc vele, byla to sp jzda…byla jako mld vyhozen z hnzda. Srdce se mi svralo nad jejm osudem a tak jsem si ekla, e tomu pihlet nebudem. Rozthla jsem svoje kdla pta, aby u z hnzda nevypadla, e u to jednou sta. Kdy k tomu vemu umela ji maminka, byla to pro ni moc smutn chvilinka. Slbila jsem v ct jej dui, e j z dcery vychovm enu, jak se prost na mmu slu. Dnes u vm, e jsem slib splnila a jej dui tak klid vrtila. Pt panenka dnes u jin dti pst psmenka.

S mou lskou jsme se tehdy vidli jen mlo, ale kdy jsme byli spolu, vdycky to za to stlo. V srdcch jsme mli jen sebe a snad by mi mj princ pinesl i modr z nebe. Vak kad ml svou prci, on tam a j tady a j najednou vidla vc zpory ne klady. Nejvc m trpilo velice, e nevidl, co ml. Ty nov tve starch du obklopily ho velice, kaly jak moc mu to slu a jeho tdr srdce sly jak pijavice. kali mu jak je asn a skvl a vichni se z nho jenom dobe mli. Lhali mu a nemli v tvi rumnec a j si v t spolenosti pipadala jak vetelec. Nepatila jsem tam a oni to vdli…kala jsem tehdy, kdy jsme spolu sami veer sedli. Pravda ale nkdy bol a patn se poslouch, i kdy s lskou se ve sklenici s dobrm pitm zaplouch. Mockrt jsme si ale na tu chvli oba vzpomnli, kdy po letech jsme u podruh zase nic nemli.

Poruila jsem svj slib a jak mi jednou ekla jedna asn to pan:“ Jsi tu pro rodinu a ne pro podnikn… Tv nejbli T potebuj k ivotu, tak nepodnikej a sekej dobrotu!“ Taky jsem to vdla, ale jen sprvn vci lovk v ivot nedl. V touze zachrnit mho prince ped dalm ivotnm pdem, rozjela jsem neskutenou jzdu ke znien samospdem. Rvala jsem se za nj jako siln lvice, ale v tomto boji nelo vyhrt vce. Hra byla rozehran velice a j nemla dostatek sil ani munice. Neptel byli silnj a nettili se l, vbec nieho . J byla zoufal a srdce m hrzou kielo! Nelo nic zastavit, ani nic vzt zptky …z lsky t nejvt, zbyly nm jen vitky a hdky. Po letech boje nhle ve skonilo, zlovstn ticho se vude rozlilo. Vyerpan, znien, vechno jsem to vzdala a tu ivotn lsku mlem pochovala. Nemli jsme opt nic a vlastn ani sebe, zbylo jen pusto, przdno, spousta otaznk a jen uplakan nebe.

   To zlovstn ticho rozbilo a bouchnut me a j se pak sama vracela dom. Tko ct, kdo z ns dvou vc trpl jako zve….Sedla jsem v kostele a opt plakala:“ Kam jsem se to Boe mj v ivot nakonec dostala? K emu to vechno bylo? Ten pocit bezmoci, kdy nemohl jsi nm ani Ty pomoci? Nemme nic, ani stechu nad hlavou, jedin co ctm…kivdu, beznadj a dui bolavou. Jak jsi mohl dopustit, e mou lsku zaveli, obvinnou liv svmi pteli? Zstala jsem sama, nemm ani prci, tak tedy Bh lidsk due kc?“ Odpov byla jasn jak blesk z nebe: “Tentokrt holka, zachrauju j Tebe! To co se stalo je m vle Bo, pochop asem, jak dar jsem Ti tak vloil. Vm, e jsi pochopila dv ne Tvj princ, Tvoje lska, e falen ptel nejsou v ivot dobr szka. Tak te si kad projdete kus cesty s tm svm kem, tentokrt kad sm a bez sebe. Abyste konen oba pochopili, e tudy Vae cesta ivotem nevede. Vak pijde as, to vechno skon, tehdy a nebude pochyby, e kdy dovolm Vm spolu bti, budete t u bez chyby. A pochopte, pro jste tady byli, e bez m vle, byste zpt nic nevrtili. e jste jen mal bytosti, vak srdce mte ryz a ten kdo doke milovat, nikdy mi nen ciz. Vm, e co te se Vm dje v dui hokne a zabol, vak nehledejte ve mn neptele. Trpt vc ne unesete j nikdy nedovolm. Jsou to jen ivotn lekce, a zbytek ivota u proijete lehce! “

   A tak jsme zaali skoro v padesti znova. J v njmu, bez prce a mj mu bez domova ... Kad sm, vak stle spolu, bohat ne kdy dve, sedneme snad po letech zas k jednomu stolu. Ty nejvt poklady, kter nm zbyly, bychom za nic na svt nevymnili. To nejlep co v ns kdy bylo, se v naich dtech odrazilo. Ten as kdy jsme byli od sebe, vyuil Bh efektivn pro ns a taky pro sebe. Pivedl mi do ivota nov ptele, kte ve ve, v lsce ij u pr let vesele. Kdy mi bylo tko, m draz se mnou byli a m zatoulan kroky k Bohu obrtili. A tak po letech mho hledn, dolo nhle k srdenmu setkn. Konen jsem Boha srdcem uslyela a jednou Bibli, ty pro m pomysln dvee, se zatajenm dechem otevela.

   etla jsem v slzch, e odpout mi vecko a milovat m bude na vdy, jako tta svoje dcko. e kon tk obdob, co doposud jsem ila a abych se od nj u nikdy neodvrtila. Bylo to nco asnho! Tak nauila jsem se t s Bohem a ne vedle nho! Teprve te jsem vechno pochopila. I mj ivot, co jsem do te ila a cel jsem ho nhle pevrtila ... Te u se zase usmvm, kdy se za sebe i do budoucna nkdy tie zadvm. Vm, e budu mt jet as abych vem tu pomoc s lskou oplatila zas. Jet nevm jak, kapsa przdn zbyla, tak teba jen tm, e jsem tady byla, e jsem nkoho by jen pohledem, smvem i slovem potila…to ve jsem u dvno pochopila. Boe, u vm, pro jsem se narodila ...

   Adventn vnec krsn tu svt a j si pemlm o dalm mm byt. Kdy ped rokem svku prvn jsem zaplila, co pijde do veera, jsem vbec netuila. Po obd zavolal mi tatnek, a pijdem na kole … o hodinu pozdji jsem slyela jen maminku, jak usedav ple. Zemel nm doma, prv kdy jsem pila. Kleela jsem u nj, hladila ho, modlila se a plakala, vak obrovsk klid co pin jen Bh, jsem z celho srdce vnmala. Dnes je to u rok co se to pihodilo a j se usmvm k nebi, aby ho to potilo.

   Tak marn pemlm, jak to tenkrt bylo, co se mi pi he m jet pihodilo? Co jsem si jet v pokoji ped „telkou“, kreslila tenkrt tou rovou pastelkou. A i kdy dn pohdka nen bez zvonce, mj pbh jsem zatm nechala bez konce…… A to je ve, co vyprvt jsem Vm chtla. O jedn cest, marnotratn dcei, o nvratu, odputn, o ti, o jedn obrovsk Lsce na ki….

   Bohu dky.